Správný praktický lékař by o nás měl vědět všechno

Správný praktický lékař by o nás měl vědět všechno

Zatímco pediatra nám vybírají rodiče, praktického lékaře pro dospělé si už musíme najít sami. Jak ale vybrat toho pravého praktika a jakým kritériím přikládat při výběru vyšší váhu?

Vzhledem k tomu, že praktický lékař nemá žádnou konkrétní specializaci, musí se v medicíně orientovat komplexně. Praktický lékař bude tedy nejen naším doktorem, ale také rádcem a pomocníkem při orientaci v našem zdraví. Pokud si s něčím nevíme rady, první dveře, do kterých zavítáme, jsou právě dveře obvodního lékaře.

Zatímco například očař se bude zajímat pouze o kondici našich očí a ortoped bude věnovat pozornost jen funkci našich kloubů, praktický lékař by měl náš zdravotní stav posuzovat souhrnně. Řada nemocí totiž začíná v hlavě a správný praktik by měl být schopen posoudit, co je záležitostí čistě fyzického a co psychického rázu. Není také výjimkou, že nám praktický lékař na základě našich problémů doporučí návštěvu psychologa.

Praktický lékař by měl mít smlouvu se zdravotní pojišťovnou, u které jsme pojištěni. To se dozvíme buď přímo od něj, nebo na jeho internetových stránkách. Měl by být také vykonavatelem návštěvní služby. Pokud se tedy nebudeme ze zdravotních důvodů schopni dostavit do ordinace, může nás lékař v předem určených hodinách navštívit doma.

Jedním z důležitých, ne však nejdůležitějších, kritérií by měla být vzdálenost. Blízkost lékaře od našeho bydliště oceníme především ve chvílích, kdy se nebudeme cítit dobře. Cestovat v horečkách přes celé město, abychom následně strávili ještě jednou tolik času v čekárně, se asi nikomu nechce. Krátká vzdálenost by však nikdy neměla být na úkor kvality služeb. Lékaře bychom však měli mít minimálně ve městě, kde bydlíme. Pokud jsme například z Holešova, měli bychom si ordinaci praktického lékaře vybírat právě tam.

Velmi důležitým kritériem každého obvodního lékaře je individuální přístup. Jinak se budeme cítit u doktora, který nás při vstupu do ordinace bude oslovovat jménem a ptát se, co je u nás nového, než u někoho, kdo musí veškeré informace o nás vyhledávat v počítači. Stejně tak nás asi potěší, když s námi lékař bude typ medikace konzultovat a bude přihlížet k tomu, co nám vyhovuje, než když nám předepíše antibiotika, aniž by nám pořádně vysvětlil, jestli je jejich užívání nutné.

Praktický lékař by měl být také znalý naší zdravotní historie, kterou si buď vyžádá od našeho bývalého lékaře, nebo ji zjistí od nás. Pokud náš tedy nějaký lékař příjme, aniž by se zeptal na jméno našeho bývalého lékaře, nebo s námi nevedl podrobný rozhovor o naší rodinné anamnéze, měli bychom zbystřit.