Syndrom podvodníka: Neustálý pocit, že nejste dost dobří

Syndrom podvodníka: Neustálý pocit, že nejste dost dobří

Impostor syndrome, do češtiny přeloženo jako syndrom podvodníka, tedy pocit, že nejste dost dobří, ačkoliv to vaše úspěchy vyvrací, a že nepatříte někam, kam vás dovedly vaše schopnosti, je mnohem častější fenomén, než by se mohlo zdát. Syndrom podvodníka si nevybírá. Postihuje téměř třetinu populace a útočí všude, bez ohledu na pohlaví, věk či společenskou vrstvu. Neřešení problému syndromu podvodníka přitom může mít obrovské dopady na duševní a fyzické zdraví. Co je syndrom podvodníka? Jak se zbavit impostor syndromu? Odpovědi naleznete v následujících řádcích.

Co je syndrom podvodníka

Syndrom podvodníka, z anglického termínu Impostor Syndrome (IS), též Imposter Syndrome či impostorismus, je behaviorálně psychologický jev, kdy má jedinec pocity nezaslouženého úspěchu, nedůvěry v sebe samého a vnitřního strachu, že bude odhalen jako podvodník.

Osoba cítí pochybnosti o svém intelektu, dovednostech a schopnostech a nedokáže internalizovat vlastní sukcesy. Všudypřítomné obavy z toho, že bude jedinec odhalen a označen za podvodníka, a to i přes ověřitelné a objektivní důkazy o jeho úspěších, mohou mít za následek stres, chronickou únavu, úzkosti a dokonce deprese.

Míra prevalence syndromu podvodníka se dle studií pohybuje od 9 do 82 %, převážně v závislosti na typu populace. Další studie ukázala statisticky významnou souvislost mezi syndromem podvodníka a syndromem vyhoření.

Syndrom podvodníka nejčastěji postihuje studenty, menšinové skupiny a osoby s vysokým pracovním vytížením. Ohrožení je zejména tam, kde je vyvíjen přílišný nátlak na pracovní výkon, a kde je v sázce příliš mnoho, především tedy lidé ve zdravotnictví.

Impostor syndrome – co to je?

Mnoho lidí, kteří trpí syndromem podvodníka, často ani neví, co to je impostor syndrome a neuvědomují si tak důsledky, který syndrom podvodníka má na sociální vazby a především na jejich zdraví.

V práci a/nebo ve studiu mají skvělé výsledky, zastávají vysoké funkce, mají četné akademické tituly. Přesto tito lidé trpící syndromem podvodníka přisuzují své dovednosti a dosavadní úspěchy pouhopouhé náhodě, protože jen měli štěstí a byli ve správný čas na správném místě. Mají pocit, že nejsou ani zdaleka tak kompetentní a inteligentní, jak se může zdát, a že je jen otázkou času, než na to ostatní přijdou.

Jakoukoliv pochvalu či uznání od okolí vnímají jako soucit a jako čin z lítosti. Naopak sebemenší pochyby však nesou velmi těžko, jelikož utvrzují špatné mínění, které o sobě mají, a také prohlubují nedůvěru ve vlastní kvality. Tyto podněty pak u tohoto jedince vyvolávají touhu po dokonalosti a pocity viny. V horších případech syndrom podvodníka vede k nízkému sebevědomí, úzkostem, syndromu vyhoření či fobiím, k obsedantně-kompulzivní poruše a osobnostním poruchám či dokonce k depresi.

Imposter_syndrom

Co způsobuje impostor syndrome?

Syndrom podvodníka může člověka postihnout v průběhu života, nebo se se syndromem může potýkat od dětství. Na vznik a rozvoj impostor syndromu má vliv řada faktorů – rodinné prostředí, dynamika a styl výchovy, genderové a etnické stereotypy, kulturní prostředí, společenské normy. Vliv mají také osobnostní rysy jedince (nízké sebevědomí, sklony k perfekcionismu a neuroticismu) a další vnější faktory (nástup do nového zaměstnání a jeho ztráta, stejně tak získání a ztráta příslušnosti k akademické obci).

Jak se projevuje syndrom podvodníka?

Syndrom podvodníka má obecnou charakteristiku, v praxi lze však rozeznat několik odlišných skupin. Americká doktorka, spisovatelka a zakladatelka Impostor Syndrome Institute Valerie Young vytvořila 5 základních kategorií, na které lze syndrom podvodníka rozdělit.

  1. Perfekcionista – Výsledek práce perfekcionisty musí být vždy dokonalý. Ani pak ale není zcela spokojený a neumí svůj úspěch náležitě ocenit. V dlouhodobém horizontu se tak jedná o přímou cestu k vyhoření.
  2. Přirozený génius – Tento jedinec od sebe očekává, že musí být přirozeně geniální. Ve škole vynikal, ale v dospělosti je větší konkurence, což je obtížné přijmout. Má potřebu vynikat nad ostatními. Stejně jako perfekcionista si často stanoví nereálné cíle a nedosáhne-li jich ihned napoprvé, povede to k pocitům selhání, studu, viny a úzkosti.
  3.  Superhrdina – Superhrdina své schopnosti zakládá na tom, že dokonale uspěje v každé roli (syn/dcera, rodič, kamarád/ka, manžel/ka, zaměstnanec, kolega,…). Jakýkoliv nedostatek, byť jen v jediné oblasti, je pro něho jen další důkaz toho, že je neschopný.
  4.  Sólista – Sólista věří, že všechny úkoly musí zvládnout sám, protože žádost o pomoc, nebo dokonce přijetí pomoci, pokládá za selhání a vlastní neschopnost.
  5.  Expert – Aby byla práce experta úspěšně dokončena, potřebuje dané téma znát do nejmenších detailů. Představa, že by narazil na informaci, o které nic neví, je pro něj naprosto nepřijatelná. Často to však vede k situacím, kdy bude jedinec raději mlčet, než aby řekl něco špatně.

podvodniik-syndrom

Jak se zbavit impostor syndromu?

Zbavit se impostor syndromu se může zdát jako nemožné. Opak je však pravdou. Člověk si však musí přiznat problém, mít vůli postavit se syndromu podvodníka čelem a musí přijmout nabízenou pomocnou ruku.

Připuštění si problému otevře možnosti v jeho řešení. Promluvte si o svých pocitech s blízkou osobou, nebo ideálně zkušeným terapeutem. Nesnažte se všechno zvládnout sami. Práce v s ostatními lidmi vám pomůže vyhnout se zahlcení, uvolní prostor vašim silným stránkám a poskytne potřebnou podporu nebo vedení. Opusťte svou sociální bublinu, abyste si otevřeli obzory, získali nadhled a zbavili se nutkání porovnávat se s druhými.

Objeví-li se u vás pochyby o vašich schopnostech a strach z odhalení, nesnažte se tyto pocity potlačit. Sepište si je na papír. Zeptejte se sami sebe, zda máte skutečné a ověřitelné důkazy. Stejně tak si sepište vaše úspěchy. V rámci sebereflexe je dobré své úspěchy ocenit a zbytečně se nepranýřovat za chyby.