Tři Nobelovy ceny míru, statisíce dobrovolníků po celém světě, pohnutá historie, ochrana životů, zdraví a důstojnosti, pomoc lidem v nouzi bez ohledu na národnost, původ, náboženství nebo politický názor. Tak se dá stručně shrnout mezinárodní hnutí Červený kříž, které má své pobočky v mnoha zemích světa a snaží se přispívat k dodržování lidských práv, pomoci lidem stiženými válkou, živelnými katastrofami i epidemiemi. Svou významnou úlohu prokázal v mnoha válkách, z nichž největší sehrál v první světové.
O založení této organizace se zasloužil obchodník Henri Dunant, který v roce 1959 jel do Itálie za obchodem. Na své cestě vak na vlastní kůži zažil bitvu u městečka Solferino, ve které během jednoho dne zemřelo přes šest tisíc vojáků. Nedostatečná lékařská pomoc na bojišti a utrpení zraněných na něj tak zapůsobilo, že zapomněl na své záměry a věnoval se organizaci a ošetřování raněných. Právě to ho motivovalo k založení organizace, která by zajistila pomoc raněným a tu také v roce 1863 v Ženevě založil. Konference o rok později se zúčastnilo osmnáct států a šestnáct z nich podepsalo První ženevskou úmluvu, jejímiž základními body byla neutralita zraněných, zasílání dobrovolných zdravotníků do válečných území a zavedení ochranného symbolu červeného kříže. Henri Dunant v roce 1901 jako první člověk získává Nobelovu cenu míru a jeho odkaz je vyznaný do dnešních dob.
Dnes má Červený kříž své pobočky v mnoha zemích po celém světě, kde jsou dále rozděleny do oblastních spolků, které sídlí v okresních městech a má na starost svůj kraj. Mezi jeho hlavní úkoly v zemích nestižených válkou patří poskytování humanitární i sociální pomoci, šíření znalosti Ženevských úmluv, působí v oblasti zdravotně-výchovné a spolupracuje s poskytovateli zdravotní péče i s armádou. Vzdělává lidi například o poskytování první pomoci, odměňuje bezplatné dárce krve nebo publikuje tematické příručky. K jeho činnostem patří i mnoho dalších služeb a jeho význam a důležitost v celosvětovém i národním měřítku je nepopiratelná.