Všichni známe lékaře a stejně tak se většinově orientujeme v jejich specializacích. Když máme problémy s očima, navštívíme očaře, když nás trápí bolest kloubů, zavítáme k ortopedovi, v těhotenství zase navštěvujeme gynekologa, a když nás trápí dlouhodobá vyrážka, jdeme za dermatologem. Co ale dělá takový pracovněprávní lékař?
Jak už název napovídá, pracovní lékařství se stará především o zdraví zaměstnanců. Povolání pracovního lékaře se nejvíce blíží praktickému lékařství. Stejně tak jako jdeme k našemu praktickému lékaři kdykoliv, když nás něco někde zabolí, nebo když nás trápí třeba angína nebo chřipka, s pracovním lékařem je to podobné. Až na jeden rozdíl. Všichni zaměstnanci jedné firmy musí mít toho stejného pracovního lékaře.
Z minulosti známe pracovního lékaře jako lékaře závodního. Označení závodní lékař se už však dnes nepoužívá. Pracovnělékařské prohlídky zaměstnanců jsou součástí pracovnělékařských služeb. Ty poskytují preventivní lékařské služby, které hodnotí vliv pracovního výkonu, prostředí a podmínky na zdraví každého zaměstnance. Součástí pracovnělékařské služby, zkráceně PLS, jsou také zdravotní prohlídky, které mají za úkol vyhodnotit zdravotní stav zaměstnance a posoudit tak jeho zdravotní způsobilost k práci. Zajistit pracovního lékaře by měl každý zaměstnavatel.
Ne v každé firmě je však intenzita prohlídek stejná. Řídí se například podle kategorizace práce, která zahrnuje čtyři základní kategorie podle míry nebezpečí a rizika. Čím vyšší je kategorie, tím vyšší je také míra rizika pracovního úrazu a tím častější jsou tedy pravidelné prohlídky zaměstnanců.
Další důležitý aspekt představuje riziko ohrožení zdraví. Opět čím vyšší riziko ohrožení zdraví, tím častěji je také nutné pracovnělékařskou prohlídku opakovat.
V poslední řadě je to také věk zaměstnance který určuje, jak často má být zaměstnanec pracovnělékařským prohlídkám podrobován. Obecně jsou zaměstnanci rozděleni na dvě skupiny – mladší padesáti let a starší padesáti let. Zaměstnanci, kteří již překročili věkovou hranici spadají do rizikovější skupiny a prohlídky tedy podstupují častěji.
To, že navštěvujeme pracovního lékaře neznamená, že se automaticky musíme vzdát našeho lékaře obvodního. K tomu můžeme docházet i nadále. Ten však nemá šanci zkontrolovat prostředí, ve kterém pracujeme. Pracovní lékař se tedy stará především o to, aby pracovní prostředí náš zdravotní stav neohrožovalo.
