Alzheimer již není překážkou

Alzheimer již není překážkou

Zdraví je ta nejcennější a zároveň nejkřehčí věc, co v životě máme a měli bychom si ho za každou cenu chránit. Jak se říká, člověk si neváží toho co má, dokud to neztratí. Stejně tak je to bohužel i s naším zdravím. Dokud jsme zdraví a plní života, často si neuvědomujeme, že by to někdy mohlo být i jinak. Bohužel ale život je nevyzpytatelný, a tak se může každému z nás relativně lehce stát, že ho nějaká ta nemoc postihne.

Každý z nás už asi někdy slyšel o známé nemoci zvané Alzheimerova choroba, lidově „Alzheimer“. Málo kdo už ale ví, jak moc je tato nemoc rozšířená a jak počty lidí, kterým byla choroba diagnostikována, stále roste. Počty nemocných v České republice vzrostly od roku 2000 do roku 2008 o 50- 70 tisíc osob (téměř o dvojnásobek). Alzheimerova choroba je porucha mozku, provázená ztrátou paměti a dezorientací a je nejčastější příčinou demence. I když na tuto nemoc ještě stále nebyl vyvinut lék, medicína udělala od jejího objevení (v roce 1907 německým lékařem Aloisem Alzheimerem) obrovské pokroky. Včasná léčba může chorobu zpomalit nebo dokonce její průběh na čas úplně zvrátit. Nejčastěji tato nemoc postihuje starší lidi a ze začátku se projevuje poruchami krátkodobé paměti a ztrátou rozhodovací schopnosti. V pozdějším stádiu jsou ale často lidi odkázáni na pomoc okolí. Jak jim ale pomoci a život s touhle nemocí co nejvíce usnadnit?

Rodina člověka s Alzheimerem nemusí mít čas se o něj nepřetržitě starat a často ani nevědí, jak o něj pečovat, aby se necítil jako „vyvrhel“ nebo nepociťoval sociální vyloučení ze společnosti. I když by v těchto chvílích rodina chtěla pomoci, je přirozené, že na to občas nestačí. Člověk v pokročilém stádiu této choroby potřebuje 24 hodinovou péči, což si zaměstnaní lidi pochopitelně nemohou dlouhodobě dovolit. Existují však domy, kde se na osoby postižené různými typy demence (Alzheimerova, stařecká, alkoholová) specializují a jsou schopni jim zajistit maximální komfort a péči. Nepředstavujte si ale nějaké nemocniční prostředí. Například v domově Kunšov Drahonice, který je jedním z takových domů, mají pokoje zařízené jako v normálním domě a počítají i s tím, že si je nově příchozí vyzdobí podle vlastních představ. Dům dále disponuje zahradou, kde mohou lidé trávit teplé letní dny a čerpat energii ze sluníčka a v jeho blízkosti je i les, což může mít taky příjemné terapeutické účinky. Navíc zde budou s lidmi, kteří mají stejný problém a nebudou se proto cítit špatně. Nepředstavujte si ale žádný ústav, kde by lidé museli být zavřeni a nemohli ho opouštět. Je jen na uvážení jich samotných a jejich rodiny, jestli se tyto domy rozhodnou využívat a nechají si pomoci. Ani na Alzheimerovu chorobu totiž nemusíte být sami.