Ačkoliv je alkohol v Česku považován za součást naší kultury, je jednou z nejvíce rozšířených a nebezpečných drog. Alkohol, stejně jako třeba opiáty či heroin, dokáží člověka doslova zničit. A nejen závislého. Důsledky životního propadu se přímo dotýkají jeho nejbližších, zejména rodiny a přátel. O tom, že se jedná skutečně o velký problém, hovoří i čísla. Jen u nás má více než 1,5 milionů lidí nakročeno k závislosti na alkoholu. Reálně toto číslo však může být mnohem vyšší.
Co je alkoholismus?
Alkoholismus, tedy závislost na alkoholu, je onemocnění, které vzniká na základě častého, opakovaného a nadměrného požívání alkoholických nápojů. Tím vzniká návyk, jehož následkem je ztráta kontroly nad pitím. V důsledku závislosti pak dochází k poruchám duševního i psychického zdraví, narušení sociálních vazeb a podobně.
Alkoholismus patří mezi nejhůře vyléčitelné závislosti. Jednou vzniklá závislost je doživotní porucha. Závislost na alkoholu je relativně svízelná pro tělesnou složku a také snadnou dostupnost návykové látky.
Jak vzniká alkoholismus?
Závislost na alkoholu často začíná nepozorovaně a plíživě, kdy si jedinec zprvu ani neuvědomuje, že se řítí do problémů. Často až okolí upozorní jedince na probíhající závislost. Nebezpečné je i pravidelné večerní popíjení několika sklenek vína nebo pití piva každý den po práci.
Základní charakteristikou závislosti je bažení, anglicky craving, čímž rozumíme silnou touhu užívat alkohol. Tělesná závislost se projevuje nárůstem tolerance k účinkům alkoholu, kdy k tomu, aby se člověk uvolnil nebo opil, je potřeba vyšších dávek alkoholu.
Závislý člověk postupně zanedbává své zájmy a záliby, které ho těší a věnuje stále více času získávání alkoholu, užívání alkoholu a k zotavení se z jeho účinků. Takto závislý člověk pokračuje v pití alkoholu i přes jasné důsledky užívání alkoholu. Těmi mohou být zdravotní problémy z nadměrného pití alkoholu či depresivní stavy. Jedinec se postupně vyčleňuje ze společnosti a téměř pravidlem jsou problémy v rodině i v práci.
Kdy se jedná o alkoholismus?
Nejčastější otázka, se kterou se odborníci setkávají – jak se pozná alkoholismus? Během času se vyvíjela doporučení pro hranice tzv. bezpečného pití. Poslední vyjádření Světové zdravotnické organizace však uvádí, že bezpečné množství alkoholu neexistuje. Naopak rizikové množství pravidelně konzumovaného alkoholu se liší jak mezi jedinci, tak i v různých fázích života stejného člověka. Velmi citliví jsou mladí lidé nebo lidé s určitými duševními poruchami.
Problém nastává při tzv. rizikovém pití. To mohou být zhruba víc než dvě sklenice alkoholového nápoje denně u mužů a jedna sklenice u žen. Alarmujícím příznakem je zejména bažení. Objeví-li se tělesné nebo psychické komplikace, pak hovoříme o tzv. škodlivém užívání. Dalším, a to již trvalým, stupněm je pak závislost.
Řada věhlasných adiktologů se shoduje na tom, že žádná přesná hranice mezi rizikovým a nerizikovým pitím neexistuje a že se jedná spíše o kontinuální přechod. Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje hranici nízkého rizika pomocí denní dávky alkoholu, jež by např. pro dospělého muže neměla přesáhnout 3 dcl vína.
Tato definice je samozřejmě pouze orientační. Sami intuitivně cítíme, že je značný rozdíl mezi tím, zda stejnou dávku vypijeme po dobré večeři s přáteli nebo např. na lačno a tajně, protože si potřebujeme dodat kuráž před prezentací na ranní pracovní poradě. Rovněž v Mezinárodní klasifikaci nemocí nalezneme kritéria pro stanovení diagnózy závislostního onemocnění.
Jak se pozná alkoholismus?
Představa mnohých, že alkoholik se pozná jen podle červeného nosu, alkoholového dechu a dennodenního pití, je mýtus. Alkoholismus se projevuje tím, že člověk nad sebou ztrácí kontrolu, stále myslí na alkohol, od pití na veřejnosti přechází k pití v soukromí, protože se stydí a má pocity viny.
Za člověka závislého na alkoholu se považuje ten, kdo během posledních šesti měsíců vykazuje alespoň tři z následujících znaků: bažení (neodolatelná touha se napít), snížená sebekontrola, odvykací stav, zvyšování tolerance, zanedbávání jiných zájmů a pokračování v pití přes negativní důsledky.
Na počátku hrají důležitou roli motivy užívání alkoholu. Někteří lidé se opíjejí zkrátka z důvodů, které vnímáme jako značně rizikové. Konzumace alkoholu pro někoho slouží jako lék na úzkost, stres, prázdnotu, špatnou náladu či nespavost. Velmi riziková je také občasná potřeba alkoholového excesu, při němž dotyčný zcela ztrácí sebekontrolu a jeho hlavním motivem je únik z reality jeho běžného života. A jak se léčí závislost na alkoholu? Je možná samoléčba alkoholismu?
Jak se léčí závislost na alkoholu?
Závislost na alkoholu je potřeba léčit. V žádném případě však není doporučena domácí léčba alkoholismu. Samoléčba alkoholismu není vhodná, nefunguje, z dlouhodobého měřítka je neudržitelná a může být dokonce nebezpečná.
Léčba závislosti na alkoholu probíhá buď ambulantně (ordinace psychiatrů, adiktologické ambulance, denní stacionáře) nebo rezidenčně (detoxifikace, krátkodobá a střednědobá léčba v psychiatrických nemocnicích, terapeutické komunity). Nejúčinnější léčbou je ústavní protialkoholická léčba, která je založena na systému režimových a psychoterapeutických prvků.
Adiktologická ambulantní a lůžková péče má charakter specializované péče, jejíž jedinou či dominantní cílovou skupinou jsou klienti/pacienti užívají alkohol a jiné návykové látky. Každé zařízení má stanoveno pro vstup do léčby jiná pravidla, ale obecně je vyžadováno, aby si daný zájemce o léčbu zavolal sám a přišel na první konzultaci, kde se domluví ohledně dalšího postupu. Je to z důvodu projevení potřebného zájmu a motivace o léčbu, a proto není akceptováno objednávání rodinnými příslušníky.