Osamělost, to je asi hlavní charakteristika, která spojuje lidi, postižené poruchou autistického spektra. Lidé s touto diagnózou na běžné životní situace reagují většinou nepřiměřeně, protože nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívají. Projevy autismu jsou rozdílné a je obtížné najít dva postižené, kteří by se projevovali stejně. Nemoc se však u všech projevuje v komunikaci, sociálním chování a představivosti.
Slovo autismus pochází z řeckého slova autos, což znamená sám. Většinou jsou tito lidé opravdu osamělí, nemají zájem o kontakt s jinými lidmi, nechtějí si povídat a jsou odtažití. Jiní jsou až příliš spontánní, někdy na potkání líbají a objímají cizí lidi, používají podivná gesta a stále se svého okolí na něco dotazují. Další skupinka nemocných nedokáže projevit své potřeby, nebo má velké výkyvy v chování. Někdy se tito lidé chovají velmi aktivně a rychle přecházejí do pasivity a osamělosti. Velmi zvláštně se chovají lidé, kteří reprezentují formální typ onemocnění. Mají vysoké IQ, dobré vyjadřovací schopnosti, encyklopedické znalosti a chovají se velmi formálně.
Pro většinu autistů je typická neobvyklá komunikace. Buď vůbec nemluví, domlouvají se mimikou a gesty nebo používají zvláštní výrazy, kterým nikdo jiný nerozumí. Neumí se například podívat ostatním do očí a vyhýbají se jakémukoli kontaktu. Poutají na sebe pozornost okolí zvláštními pohyby těla. Všelijak se třepou, kroutí rukama a prsty. Často se jejich zájem soustředí na jednu věc. Pak jí věnují nadměrnou pozornost, i když jim tato činnost nic nepřináší. Trvají na rituálech a jen těžko snášejí změnu.
Lidem s autismem se proto musí věnovat zvláštní péče, je velmi těžké motivovat je k řízeným činnostem. Rodiče, kteří zjistí, že je s jejich dítětem něco v nepořádku, jsou většinou bezradní, nevědí, jak se mají k dítěti chovat. Proto je důležité se včas obrátit na některé centrum podpory, které je schopno těmto rodinám účinně pomoci. Poskytne jim sociální služby i možnost osobní asistence. S rodinou začnou pracovat speciálně vyškolení odborníci, kteří seznámí rodiče s problémy, které je čekají. Naučí je, jak s dětmi pracovat, poskytnou jim v případě potřeby krizovou intervenci a doporučí vzdělávací postup. Cílem je dosáhnout toho, aby byli postižení co nejvíce samostatní, nezávislí a soběstační, aby získali návyky pro běžný život.