Neurologie je lékařský obor, který se zabývá prevencí, diagnostikou, léčbou onemocnění a poruch nervového systému. Nervový systém se skládá z centrálního nervového systému, tj. mozku a míchy, z periferního nervového systému, tzv. hlavových a míšních nervů a z vegetativního nervového systému. K nejčastějším onemocněním, která se na neurologii léčí, jsou cévní mozkové příhody, záněty nervového systému, epilepsie a degenerativní onemocnění nervového systému, jako je například Parkinsonova choroba, Alzheimrova choroba. A také další onemocnění, jako například roztroušená skleróza.
Ve spolupráci s neurochirurgy se na neurologii léčí poranění jak mozku a míchy, tak hlavových a míšních nervů, výhřezy plotének a mnohá další onemocnění. Nádorová onemocnění nervového systému se řeší spolu s onkology.
Neurologická onemocnění mohou zanechávat trvalé následky, především v podobě poruch hybnosti, citlivosti nebo ovlivnitelnosti řízení některých orgánů. Proto lékař-neurolog často spolupracuje při nápravě těchto následků s dalšími odborníky. Doporučuje v konkrétních případech rehabilitace, lázeňský pobyt, fyzioterapie a speciální vyšetření na ortopedii, gynekologii nebo urologii.
Při řešení méně závažných problémů se pacient může obrátit na základě doporučení obvodního nebo odborného lékaře na neurologickou ambulanci. Jde zejména o dlouhodobé bolesti hlavy, neurologické problémy související s diabetem, onemocnění epilepsií, lehké mozkové dysfunkce, migrény, chronickou nespavost, otřes mozku, zánět mozkových blan a zánět nervu. Mezi nejčastější vyšetření, kterým je pacient na neurologii podroben, jsou zobrazovací metody a lumbální punkce, dělají se i složitější vyšetření jako elektromyografie a testy svalové síly.
Aktivita mozku se dá zjistit pomocí elektroencelografie, zkráceně EEG. Pacientovi se na hlavu umístí speciální čepice, která obsahuje většinou 19 elektrod. Přístroj po určitou dobu snímá elektrickou aktivitu z každé elektrody a zaznamenává je do grafu. Vyšetření se provádí při podezření na poškození mozku a při diagnóze epilepsie, a také při výskytu migrény s takzvanou aurou. Při lumbálních punkcích se z páteřního kanálu odebírá mozkomíšní mok pro další vyšetření. Punkce se využívají k potvrzení nebo vyloučení zánětlivých onemocnění centrálního nervového systému, mozkomíšních obalů a míchy, a také k diagnostice při poranění hlavy a mozku.