Pediatr může u dítěte odhalit i psychickou poruchu

Pediatr může u dítěte odhalit i psychickou poruchu

Pediatra bychom měli mít pro své dítě vybraného ještě před tím, než se narodí. S novorozenětem jej totiž začneme navštěvovat prakticky okamžitě. Ideální je, vybrat si takového dětského lékaře, u kterého předpokládáme, že k němu budeme moct docházet až do devatenácti let věku dítěte. To, že zná lékař dítě od samotného narození, je totiž při prohlídkách obrovskou výhodou. Může mu to pomoci odhalit veškeré náznaky možných onemocnění, a to nejen fyzických.

To, že za pediatrem bezradně přispěcháme kdykoliv náš malý poklad zakašle nebo se mu udělá červený flíček na kůži, je naprosto normální. Obzvláště pro novopečené rodiče může být starost o malé nemluvně, které si neřekne, co a kde ho bolí, opravdovou výzvou. Dětský lékař je v této chvíli prvním a jediným kontaktem, na který se obracíme kdykoliv máme o naše děťátko obavy. Zatímco dospělý člověk navštěvuje při různých potížích různé lékaře – chirurga, kožního lékaře, očaře či gynekologa, s malými dětmi míříme při jakýchkoliv zdravotních potížích do stejných dveří.

Díky tomu, že dětský lékař vídá našeho potomka od narození, zná jeho rodinou anamnézu, ví, jak se po narození vyvíjel, jaké nemoci se u něj vyskytují častěji, a jak reaguje na jakou léčbu, je pro něj jednodušší odhalit některá možná onemocnění či zdravotní komplikace už v prvopočátku. Nejedná se však pouze o fyzické problémy, ale také například psychický stav dítěte. Je to totiž právě dětský lékař, který po konzultaci s rodiči ohledně znepokojivého chování dítěte, píše doporučení pro psychologické či psychiatrické šetření. Právě podchycení fyzických a psychických poruch dítěte v samém zárodku, nám mohou ušetřit dlouhou léčbu a trápení, které by nás v případě zanedbání prevence pravděpodobně neminuly.

Poměrně diskutabilním tématem, které rozděluje rodiče na dva póly, je otázka očkování dětí. Zatímco někteří nedají na vytvoření protilátek prostřednictvím očkování dopustit, jiní jej zásadně odmítají. I tuto otázku je dobré probrat s dětským lékařem, ještě než se k němu zapíšeme. Pokud jsme totiž například zapřisáhlými odpůrci vakcinace a náš potencionální pediatr považuje očkování za naprostou samozřejmost, pravděpodobně si příliš nebudeme rozumět. Na druhou stranu existují také očkování povinná, která s dítětem absolvovat musíme, ať už chceme nebo ne, a o jejichž aplikaci by s námi žádný lékař nediskutoval. Mezi tato očkování patří například očkování proti tetanu, zarděnkám či spalničkám.