Když děti odchází z domova, ať už kvůli studiu, zaměstnání nebo založení vlastní rodiny, je to z psychologického hlediska významným mezníkem pro obě strany. Rodiče stojí před těžkým úkolem. Znovu se zaměřit čistě na svůj manželský život, přeměnit se z role pečovatele, dopřát dětem a především sami sobě dostatek prostoru a soukromí. Co dělat, když děti vyletí z hnízda? Jaké má syndrom prázdného hnízda příznaky? Jak se vyrovnat s odchodem dětí z domů?
Syndrom prázdného hnízda
Syndrom prázdného hnízda je charakterizován jako soubor příznaků zahrnující osamocení, depresi a skličující pocity, kterým propadají rodiče po odchodu dětí z domova. Jde v podstatě o krizi v souvislosti se změnou rodinného systému a nadbytkem volného času, který rodiče neví, jak vyplnit.
Tento laicky pojmenovaný termín začal být používán v 70. letech minulého století a v rámci psychologie vcelku ustálil, přestože se nejedná o psychologické onemocnění.
Syndrom prázdného hnízda postihuje rodiče (většinou ženy), pro které se rodina stala smyslem života, kteří všechen svůj čas věnovali pouze dětem a své zájmy odsunuli do pozadí. Syndrom prázdného hnízda se však netýká jen žen. Jedná se o problém, se kterým se potýká také mnoho mužů. Nesporným faktem však zůstává, že ženy se s odchodem dětí vyrovnávají hůře než muži. Ti totiž zpravidla tráví více času mimo domov, např. kvůli práci.
Dopad syndromu prázdného hnízda na psychiku rodičů
Syndrom prázdného hnízda u matek s sebou nese spousty následků, které se projevují jak na úrovni chování, tak na úrovni emocionální. Existují ženy, jež odchod dětí vidí spíše kladně, například jako novou časovou dotaci pro své vlastní potřeby. Některé ženy však odchod dětí snášejí hůře, protože veškerý svůj čas věnovaly pouze dětem a péči o rodinu. Pro mnoho matek může odloučení znamenat potvrzení o jejich aktuální neužitečnosti a nadbytečnosti.
Muži se potýkají s obdobnými pocity. Otcové se také hůře vyrovnávají se změnou asymetrické role na symetrickou. Jsou zvyklí jednat racionálně a zároveň v konfliktu s dětmi plně využívají své nadřazené pozice. Proto špatně zvládají ztrátu své moci, kterou byli celou dobu zvyklí používat, a o kterou při odchodu dětí z domova přicházejí. Najednou nejsou pro nikoho hrdiny, nikdo si k nim nechodí pro rady, připadají si nepotřební.
Z psychologického hlediska jsou všechny negativní pocity rodičů normální, pokud nepřesáhnou určitou dobu – přibližně 3 měsíce – a neodrážejí se dramaticky na běžném fungování v životě. Jestliže se potýkáte se smutkem, máte tendenci vzpomínat, prohlížet si rodinná alba, pláčete při každé zmínce o dítěti, nemusí se hned jednat o problém. Jakmile však tyto pocity přesáhnou určitou hranici, dostavují se dlouhodobé deprese, je potřeba toto začít řešit.
Syndrom prázdného hnízda: Příznaky
Jaké má syndrom prázdného hnízda příznaky? Zatímco pocit dočasného smutku a ztráty je zcela v pořádku, může se například objevit intenzivní podrážděnost nebo hněv. Pokud tyto pocity trvají déle než několik týdnů, měsíců, je lepší vyhledat odbornou pomoc. A za to se určitě nemusíte stydět.
Mezi formy dlouhodobého a intenzivního neklidu syndromu prázdného hnízda patří:
- Podrážděnost nebo hněv – Pozorovatelný nárůst frustrace a hněvu. Snáze se stanou podrážděnými a otrávenými věcmi, které je v minulosti nemusely obtěžovat, což by mohlo vést k zášti a hořkosti.
- Smutek – Pocit deprese, emocionální bolest a možná častější pláč.
- Osamělost – Prožívání hlubokého pocitu ztráty a touha po tom, aby se věci vrátily do starých kolejí. Postrádání dítěte, které odešlo, a každodenní zkušenosti spojené se sjednocením rodiny.
- Ztráta identity, ztráta smyslu života – Pro ty, pro které bylo být rodičem hlavní součástí jejich identity, mohou mít pocit, že ztratili svůj primární účel a způsob, jakým dosáhli smyslu života.
- Fyzické příznaky – Někteří rodiče si mohou všimnout nárůstu příznaků fyzického stresu, jako jsou bolesti hlavy, bolesti zad, žaludeční problémy, problémy se spánkem a podobně.
Jak se vyrovnat s odchodem dětí z domů?
Jestliže pociťujete dlouhodobý stres poté, co se vaše děti trvale odstěhovaly z rodinného domu, můžete mít prospěch z následujících strategií, jak se vyrovnat se syndromem prázdného hnízda:
Hledejte podporu u ostatních rodičů. Mnoho rodičů řeší podobné problémy. Věnujte zvláštní pozornost těm, kteří tuto změnu zvládli. Jejich postřehy, rady a strategie vám mohou pomoci.
Přijměte načasování. Dítě může odejít dříve nebo později, než jste očekávali. Může se to zcela lišit od vaší vlastní zkušenosti s odchodem z domova. Vaše dítě se rozhodlo, že je čas se odstěhovat, osamostatnit se, začít vlastní život. Můžete mít silný pocit, že se rozhodli špatně, a to je vaše právo na názor. Pokud však jejich rozhodnutí nepřijmete, může to vést k hořkosti a odporu a otrávit vztah, který máte se svým dítětem.
Podporujte své dítě. To jde ruku v ruce s předchozím bodem. Podpora pro různé rodiny může znamenat různé věci. Vyžaduje však respekt k nezávislosti a potřebám dospělého dítěte. Pokud si něčí dítě přeje dělat všechno samo, být oporou znamená být pozitivní a z úcty zadržovat naše obavy a kritiku a místo toho se zaměřit na odvahu, sílu a odolnost vašeho dítěte. Tím ho posílíte. Pokud dítě žádá o pomoc v určité oblasti (např. hledání bydlení, instrukce, jak nastavit služby pro svůj nový domov), pak je v pořádku mu drobnou pomoc nabídnout.
Buďte oporou i sami sobě. Uznejte a respektujte skutečnost, že tuto změnu prožíváte jako ztrátu a truchlíte. Buďte k sobě laskaví a soucitní.
Promluvte si se svým dospělým dítětem o tom, jak budete v kontaktu. Zeptejte se narovinu svého dítěte, co by podle něj bylo rozumné a jak s ním zůstat v kontaktu. Neočekávejte, že se vám bude každý den hlásit, a proto nebuďte zklamaní, když se tak stane. Ani se k němu nezvěte na návštěvu. Je třeba respektovat hranice jeho nového prostoru, jinak byste tím mohli vyvolat reakce, které povedou k nelibosti a vyhýbavosti. Ptát se, co pro ně funguje, bude pravděpodobněji považováno za podporující a respektující.
Buďte aktivnější v jiných oblastech svého života. Pokud jste svůj čas a energii investovali především do svých dětí, můžete začít hledat nové oblasti svého života, na které se můžete zaměřit:
- Fyzická – Choďte na procházky, navštěvujte posilovnu, naučte se cvičit jógu, znovu se zapojte do sportu nebo jiných fyzických aktivit, které jste si užívali dříve ve svém životě.
- Duchovní – Věnujte čas meditaci nebo modlitbě, připojte se ke komunitě stejně smýšlející víry a zapojte se do projektů a aktivit.
- Kreativní – Naučte se kreslit nebo malovat, psát, hrát na nástroj, připojit se ke kapele, zúčastnit se tanečního kurzu.
- Kulturní – Cestujte, navštěvujte divadla, kina, muzea, koncerty, degustaci; tím podpoříte a oživíte manželský život.