Paměť bledne, fotografie zůstává

Paměť bledne, fotografie zůstává

Zaznamenat okamžik se dá mnoha způsoby – situaci si zapamatovat, popsat ji, namalovat nebo vyfotografovat. Určitě máte ve své hlavě vzpomínky, které časem vyblednou. Když o nich vyprávíte svým blízkým, opravují vás, protože už možná mluvíte úplně o jiné události. Taková je zkrátka paměť. Některé okamžiky si zapamatujete, jiné nenávratně zmizí.

Jen velcí spisovatelé dokáží zachytit událost tak, aby byla i po letech zajímavá a barvitá. Běžní smrtelníci se o popis pokoušejí, ale nikdy nedosáhnou dokonalosti. Popis je plochý, nezajímavý a nedokáže zachytit všechny podrobnosti. Malíři se pokoušejí namalovat na plátno, co vidí. Jenže mají ve své hlavě tolik fantazie, že obraz jen málokdy zcela odpovídá skutečnosti. Je odrazem umělecké představivosti a událost nebo věc nezachytí pravdivě tak, jak ji vidí ostatní. Snad jedině fotografie je přesná.

Když se po letech díváme na už vybledlé fotografie v albech, jen se dohadujeme, kdo je na fotografiích zobrazen. Zvláště podařené jsou snímky, které vytvořil fotografický ateliér. Jsou to napůl popisy skutečného stavu a napůl umělecká díla. Když profesionální fotograf fotí věc, je zpravidla zobrazena tak, že ji i ostatní dokonale poznají.

Jinak je to u osob. Portréty zobrazují nejen podobu člověka, ale také stav mysli, jeho momentální náladu a rozpoložení. Může se stát, že se člověk sám na fotografii nepozná. Fotograf se totiž snažil zachytit úsměv, pohyb, otočení hlavy nebo celého těla. Zaměřil se na určitý detail, který dokonale zobrazil, ale dal do snímku také svoje vidění světa. A nestranný účastník se diví, jak mohla fotografie vzniknout, když se událost odehrála úplně jinak.

Stejné je to s fotografiemi uměleckých předmětů, nábytku a interiéru. Fotograf si přinese svoje vybavení, místo nasvítí, počká na vhodné světlo a potom pracuje. Jenže ten, kdo místnost nebo věc vidí za denního světla, bez ozdob a příkras, vše vidí docela jinak než umělec. Objektiv se přizpůsobí tomu, kdo je na jeho opačné straně a zachytí věc nebo událost právě tak, jak chce fotograf. A možná proto fotografii stejně jako jiné žánry považujeme za umění. Protože je nejen odrazem skutečnosti, ale také fantazie a umění toho, kdo ji vytvořil.