Role praktického lékaře se v čase postupně proměňuje. Zatímco dříve se funkce praktického lékaře pro dospělé blížila rodičovské funkci, dnes je lékař spíše jakýmsi partnerem pacienta.
Když jsme byli malí a nebylo nám dobře, šli jsme za maminkou nebo za tatínkem, aby nám pomohli se cítit zase lépe. Ti nám většinou uvařili teplý čaj, dali obklad na čelo a uložili do postele. V té chvíli jsme se cítili v bezpečí a hlavně v dobrých rukou. Rodičům jsme věřili a byli si jistí, že vědí, co je pro nás a naše zdraví nejlepší.
Nemoci a zdravotní problémy nás však mohou potkat i v dospělosti a ne vždy si s nimi víme rady. V dospělosti jsme tedy vyměnili péči rodičů za péči praktického lékaře, kterého jsme navštěvovali vždy, když jsme si s naším zdravotním stavem nevěděli rady. A podobně jako tehdy u rodičů, jsme i jemu na sto procent věřili, že ví, co naše tělo potřebuje a co mu pomůže. Sami jsme kromě pár rad zkušených lékárnic a babských receptů neměli o všemožných nemocech ani povědomý, natož abychom je dokázali sami léčit. To se ale změnilo s nástupem internetu.
V dnešní době máme často pocit, že cokoliv najdeme na internetu, musí být zaručeně pravda, a to bohužel včetně nemocí a jejich doporučené léčby. Místo toho, abychom tedy navštívili našeho obvodního lékaře, usedáme k internetu a probíráme se množstvím článků a rádoby odborných rad, jejichž autory jsme však nikdy neviděli a nemůžeme si tedy být jisti, že jsou to opravdoví odbornici. Tento nový „trend“ může být ale velice nebezpečný. Buďto díky němu zbytečně panikaříme a nebo v horším případě přecházíme vážné zdravotní problémy, které by se měly neprodleně řešit.
Obyčejná bolest břicha, jejíž původ si začneme hledat na internetu, nás potom může k smrti vyděsit. Po přečtení pár článků totiž zjišťujeme, že máme vředy nebo dokonce rakovinu slinivky. Kdybychom místo hodiny strávené u internetu hledáním nesmyslných diagnóz navštívili svého praktického lékaře, který nejenom že se v medicíně orientuje, ale navíc zná naši rodinnou anamnézu, mohli bychom problém vyřešit rychle a efektivně.
Takové „internetové léčení“ je v dnešní době tak rozšířené, že má dokonce i své pojmenování. Lidé, kteří se nadměrně pozorují a informace o svých chorobách vyhledávají zásadně na internetu, přičemž se podle internetu často i léčí, mohou trpět takzvanou kyberchondrií. Takoví lidé by se dali považovat za novodobé hypochondry.
