Úrazy jsou bohužel běžnou součástí našich životů. I když se jim snažíme vyhnout, ne vždy je můžeme skutečně ovlivnit. Úrazy totiž nevznikají zdaleka jen při adrenalinových sportech, nebo jiných rizikových aktivitách. Spousta zranění vzniká například při práci, v důsledku dopravních nehod nebo nechvalně známými pády na zamrzlých chodnících.
Každý úraz má jinou váhu. Na některý stačí naše domácí dezinfekce, náplast a oblíbené obinadlo, jiné si vyžadují lékařský zákrok. Asi nejčastějšími úrazy, které už alespoň jednou zažila spousta z nás, jsou zlomeniny nebo naštípnuté kosti. Zlomeninu pozná každý člověk poměrně snadno. Jednak je doprovázena velkými bolestmi v postižené části a jednak se kolem místa zlomeniny vytvoří otok a naše kůže je často namodralá. Mimo to často cítíme, nebo dokonce slyšíme pohyb úlomků kostí, které se o sebe třou. U naštípnuté kosti už to však tak jednoduché není. Drobná naštípnutí kosti nebo velmi jemná line lomu může být někdy vidět až po dvou týdnech po jejím odvápnění. Může se tedy dost možná stát, že když navštívíme lékaře bezprostředně po úrazu, rentgen náš problém neodhalí.
Specifickou kategorii zlomenin potom tvoří dětské zlomeniny. Ti z nás, kteří měli v dětství něco zlomeného si možná více než na tu bolest vzpomenou na 4- 6 týdnů se sádrou, které po ní následovaly. Z původně bílé sádry, ze kterou jsme odcházeli z chirurgické ambulance se pak většinou stal prostor pro realizace malířských umění našich kamarádů. Zvláštním druhem dětské zlomeniny je oprosti běžné zlomenině u dospělých například takzvaná zlomenina „vrbového proutku“, která v praxi vypadá tak, že se přetrhne okostnice, ale kost se zlomí jen z jedné strany, druhá je intaktní.
Zlomeniny nejsou pochopitelně jedinými úrazy, které nás mohou potkat. Velmi časté jsou například úrazy zad, či velmi nepříjemné problémy se svaly a vazy.
Sundáním sádry či v horších případech provedením operace však léčba zdaleka nekončí. Velmi často je nutná ještě pravidelná rehabilitace. V tomto případě nás lékaři předávají do rukou zase jiných odborníků.
Termín rehabilitace, který většina z nás pro podobné léčebné metody používá, označuje poměrně širokou škálu úkonů. Jednou z hodně používaných je třeba mobilizační technika, která má za úkol ovlivnit hybnost kloubu, ve kterém došlo k poruše. Další poněkud méně známou metodou může být například vodoléčba, která příznivě působí zejména na choroby pohyblivého aparátu.
Pokud hledáte například rehabilitaci v Praze, nemusíte se bát, že byste o její výběr měli nouzi. Po celé Praze se nachází množství specializovaných pracovišť, které se zabývají jednotlivými rehabilitačními úkony za použití rozličných metod. Zkrátka tu pravou rehabilitaci si zde najde každý.
