Najde se jen málokdo, kdo by neměl rád dlouhé procházky přírodou, vůni lesa, posezení na břehu rybníka nebo túry po horách. Příroda je kolem všude nás, dává nám život i klid. Ale naše země není nafukovací. Továrny, auta, špinavé řeky, škodliviny ve vzduchu, odpady, znečištění, to jsou jen některé problémy současného světa, kterými si lidé ničí životní prostředí. Slyšíme to dnes a denně od aktivistů na každém roku, že se máme chovat ekologicky a přemýšlet nad tím, co děláme, ale jen málokdo se radami, jak se o naši zemi lépe starat řídí.
Mnozí si myslí, že nemá cenu hodit papír do tříděného odpadu, když stejně skončí vše na jedné skládce. Že péče o životní prostředí je starostí států a vlád a ne jednotlivců, že opravdu ničemu nepomůže, když si místo igelitové tašky koupím látkovou a každá snaha něco zlepšit je marná. Ovšem vlády vyspělých zemí pro životní prostředí dělají mnohé, protože si uvědomují, že pokud po naší generaci nezůstane země přinejhorším v takovém stavu v jakém jsme ji dostali, ideálně ještě v lepším, že pro budoucí generace tu už žádná země nebude.
Jedním ze způsobu, kterými se vlády snaží zajistit, aby nově budované továrny nebo elektrárny byly v souladu s udržitelným životním prostředím je posuzování vlivů na životní prostředí, což je dokument, který musí znalec zpracovat pro každý nový velký projekt jako je vybudování elektrárny ale i silničního obchvatu. Dále vydává doporučení a nařízení pro velké společnosti a v mnoha dalších ohledech dbá o záchranu prostředí. Ale dokud si každý z nás neuvědomí, že právě on je ten jednotlivec, kterému stačí jen trochu změnit své chování, a žít méně konzumně nebo se více snažit po sobě nezanechávat tuny odpadu, že potom dokáže mnohé. Když asi každý řekne, že to nemá cenu, nikam se neposuneme, ale když každý udělá alespoň trochu, už se mohou začít dít úžasné věci.
