I zvířátka potřebují svého „obvodního“ lékaře

I zvířátka potřebují svého „obvodního“ lékaře

Neexistuje čistší duše než ta dětská a zvířecí. I když děti rostou a dospívají a postupem času se může měnit i jejich osobnost, zvířata zůstávají stále stejná. Když se podíváme do očí našich mazlíčků, vidíme oddanost, věrnost a lásku. Nikdo nás asi nikdy nebude milovat tak bezmezně jako právě oni.

Věrností a bezmeznou láskou ke svému páníčkovi se vyznačují především pejsci. My lidé bychom se od nich mohli učit. Tito čtyřnozí chlupatí mazlíčci mohou být klidně větší než pětileté dítě ale stejně tak mohou být i tak malí, že se nám vejdou do dlaně. Srdce mají ale větší než má většina lidí.

Vzpomeňme na příběhy, kdy pejsci, kteří ztratili páníčka nebo paničku při nějaké nehodě, chodili ještě několik týdnu na to stejné místo čekat, jestli se nevrátí. Bohužel jinak tomu není ani s týranými pejsky. Když pejska jeho pán zmlátí, má možná pocit, že si to zasloužil, každopádně ho stále věrně miluje.

Jedno přísloví říká, že láska, kterou pejskovi dáme, se nám desetkrát vrátí. Život s chlupatým přítelem může být opravdu velká zábava a lidé, kteří si na něj zvyknou, už by neměnili. Někteří extrémisti dokonce dojdou až do fáze, kdy rezignují na všechny partnerské vztahy a žijí jenom se svým mazlíčkem.

Nic nemá na svěží procházku v brzkých ranních hodinách se čtyřnohým přítelem po boku. Podobně jako nám nic nenahradí čistou radost, kterou vidíme v pejskových očích kdykoliv ho za něco pochválíme, dáme mu sladkou odměnu, nebo si s ním jen chvíli hrajeme. Pes je jako zrcadlo svého pána. Dokonale odráží všechny naše nálady, až by se dalo říci, že je opravdu prožívá s námi. Když máme špatnou náladu, i náš pejsek chodí zkroušeně se staženým ocáskem, za to když se smějeme, vrtí ocáskem a vypadá, jakoby se smál s námi.

Bohužel i domácí mazlíčky někdy trápí nějaké zdravotní problémy a my bychom tu měli být od toho, abychom je dovezli tam, kde jim pomohou. Na rozdíl od lidí si však pejsci ani jiná domácí zvířátka neřeknu, když je něco bolí a často ani nenaříkají. Je proto občas obtížné poznat, co se u našich miláčků děje.

S domácími mazlíčky je to často jako s malými dětmi. Starostlivé paničky lítají ke zvěrolékařům prakticky s každou maličkostí a s představou těch nejhorších scénářů. Zvířátka navíc snáší doktory ještě mnohem hůře něž lidé, a to je v některých případech opravdu co říct. I když si naši miláčci chození k lékaři asi nikdy nezamilují, můžeme jim alespoň pomoci, si na ně zvyknout tím, že jim lékaře nebudeme při každé návštěvě měnit.

Stejně tak jako má člověk svého obvodního lékaře, měli by mít také naši domácí mazlíčci někoho, kdo bude dobře znát jejich zdravotní stav a už bude dobře vědět, jak na které léky reaguje a jak prohlídky snáší. Veterinářů je dnes opravdu mnoho a přibývají stále další. Máme tedy z čeho vybírat. S naším miláčkem si můžeme zajít třeba k MVDr. Janě Van Geetové. Při výběru veterináře bychom potom měli být opravdu důslední a dát nejen na dobré recenze, ale také na náš dobrý pocit.