Je toho na mě příliš, ale ani tak nedokážu říct ne. Už jste si takovou větu někdy řekli? Je vlastně jedno v jakém kontextu to bylo, zdali se jednalo o váš čas, o to, zdali někomu pomáhat nebo se jednalo o úplnou maličkost, kvůli které jste si však uvědomili, jak těžké je pro vás říct ne. Nikdo nás to totiž nenaučil. Jak na slovo NE?
Obsah článku
Osobní hranice jsou u každého jiné
Vytyčování osobních hranic určuje, jak s námi ostatní zacházejí. Znamená to, že pokud máme jasně vymezené hranice pomáhají nám chránit vlastní pohodu a především sebeúctu. S osobními hranicemi se setkáváme od dětství, právě těm nejzabranějším je však potřeba vysvětlit, co si k nim někdo může dovolit a co naopak by tolerovat neměli.
Malé děti své hranice i hranice ostatních zkoušejí porušovat a testovat. Úkolem rodiče tak je, upozornit na dítě, pokud jeho chování nebo chování někoho jiného není akceptovatelné. To, jak rodiče svým dětem ukazují jejich sebereflexi a sebe hodnotu je následně až do dospělosti utvrzuje v osobních hranicích, které formují jejich osobu, ale také to, čemu se dospělosti věnuje nebo s kým tráví svůj volný čas.
Rozdělení osobních hranic
Osobní hranice lze rozdělit na fyzické a psychické. Individuální chápání příjemného nebo nepříjemného chování je u každého člověka jiné.
Fyzické hranice – ovlivňují osobní prostor. Pokud vám je někdo naruší, nemusíte to poznat hned. Pocit nejistoty, stresu nebo úzkosti se může dostavit i později. Mezi fyzické hranice můžeme zařadit nevyžádané doteky na těle, dotýkání na intimních částech těla, narušování soukromí, manipulace osobních věcí apod.
Psychické/emocionální hranice – právě tato hranice ovlivňuje nás, coby emoční a citové bytosti. Každý člověk má právo rozhodnou, komu se svěří se svými pocity, co chce nebo nechce dělat za činnosti, popřípadě to, jak si sám určí osobní pohodu a její narušení. Mezi psychické hranice řadíme narušení soukromí, zesměšňování, nadávky, urážky, vystavování se nechtěnému obsahu apod.
Proč neumíme říkat ne
Mnoho lidí neumí říkat „ne“, protože mají hluboce zakořeněnou potřebu být přijímáni a oblíbení. Už od dětství jsme často vedeni k tomu, abychom byli hodní, vstřícní a vyhověli ostatním, což si v dospělosti neseme jako automatický vzorec chování. Odmítnutí v nás může vyvolávat pocit viny, strach z konfliktu nebo obavu, že zklameme druhé. Často také zaměňujeme laskavost se sebezapřením a místo zdravých hranic volíme tiché přetížení.
Znamená vás, co znamená být asertivní? Přečtěte si článek o podobném tématu zde.
Naučit se říkat ne
Jak se držet svých osobních hranic a umět říkat ne?
- Být k sobě upřímný – naučte se být upřímní sami k sobě a zařiďte se podle svých pocitů.
- Nedávejte okamžitou odpověď – nemusíte reagovat hned, můžete to dát najevo například větou: „Potřebuji čas na rozmyšlenou“, to vám dá prostor na rozhodnutí se bez tlaku
- Zdvořile odmítněte – pokud se vám nabídka nelíbí již od začátku, odmítněte. Není na tom nic špatného, ale právě naopak. Nenalháváte tak nic sami sobě ani nikomu jinému.
- Pečujte nejprve o sebe – jestliže sami sebe odsunujete na druhé místo a zdá se vám toho už moc nebo víte, že byste s danou činností měli stres odmítněte. Každý máme různé věci, při kterých se necítíme dobře.
Nebojte se, nezůstanete sami
Když se naučíte říkat ne, nemusíte mít strach, že byste přišli o lidi okolo sebe. Může to naopak pomoci vzniku zdravějších vztahů a také vašemu většímu sebevědomí. Jakmile začnete říkat ne na věci, které vám skoro celý život dělaly potíže, znamená to, že budete mít více času na sebe, a tak se může zvýšit dokonce i vaše produktivita.
Říkat ne není sobectví
Umění říkat „ne“ není projevem sobectví, ale zralosti a respektu k sobě samému. Nastavení hranic pomáhá chránit vlastní energii, duševní pohodu i fyzické zdraví. Pokud neustále říkáme „ano“ ostatním, může se stát, že tím říkáme „ne“ sami sobě. Dlouhodobé potlačování vlastních potřeb totiž vede k vyčerpání, frustraci a někdy i k narušeným vztahům. Pokud se naučíte odmítnout můžete tím posílit vztah nejen k sobě ale i k svému okolí.
Zdroje: